Že počasí vždycky bývalo nejdůležitějším činitelem, ovlivňujícím výsledky těžké celoroční rolníkovy práce, platilo v drsných podmínkách Orlických hor dvojnásob. Vichřice, krupobití, průtrže mračen a předčasný sníh dokázaly mnohdy v několika okamžicích zničit celou toužebně očekávanou úrodu. A pak nastala v horách nepopsatelná bída.

Přečtěme si, co o tom zaznamenali staří kronikáři.

První zprávy o počasí zapsal do kroniky obce Jedlové Rudolf Seidl: "Dne 18. srpna 1827 zničila silná průtrž mračen pole připravená k zimnímu setí, přičemž splavila ornici. Cesty v obci skýtaly smutný pohled.

Rok 1828 byl špatným rokem. Léto celé propršelo, což mělo za následek špatné žně. Posečené a ještě stojící obilí v panácích začalo klíčit, přivezené za vlhka hnilo ve stodolách a co neshnilo, požraly polní myši, jichž bylo strašné množství. V lesích shnila stojící i posekaná tráva, rovněž tak otava. Naproti tomu se dobře urodily brambory.

Rok 1829 byl opět špatným rokem a ukazoval špatné žně. Zima vypukla tak předčasně, že zůstalo na polích mnoho brambor, které zmrzly. Dne l0. června padal prudký déšť, provázený prudkým větrem a přivedl obyvatelstvo na pokraj zoufalství. Zelené osení bylo odplaveno, pole roztrhána a také odplavena. Rozvodněné potoky strhaly a odnesly lávky a mosty...

V létě 1832 dne 27. července přišly dvě silné bouřky s krupobitím a silným orkánem. Početné domy byly poškozeny a v lesích způsobeny velké vývraty.

Rok 1833 byl deštivým rokem. Padající déšť nechal na loukách a v lese shnít trávu i seno. Obilí vyklíčilo v panácích na poli, obilí sklizené za vlhka shnilo ve stodolách. Poslední obilí se mohlo vázat suché teprve koncem října.

Léto 1834 bylo všeobecně suché, neboť od konce března až do konce října nespadl žádný vydatný déšť. Všude vznikl citelný nedostatek vody. Nejvíce trpěli lidé, zvířata a mlýny, které musely zastavit provoz ... Obilí bylo předčasně zralé a jeho výnos byl proto mimořádně nízký. Pro nedostatek krmení museli zemědělci snížit stav dobytka o třetinu. Prodaný dobytek téměř nic neplatil."

Informace o počasí přináší také pamětní kniha fary v Deštném, kde farář Karel Feest k roku 1840 zaznamenal: "... Dne 30. září téhož roku se silně rozpršelo a neustálý déšť trval až do 2. října, kdy přešel ve sněžení a tak napadlo a naválo se čtvrt lokte sněhu..., který zůstal ležet... V ten čas měli zdejší obyvatelé všechny brambory, zelí, jarní žita, ovsy a otavy ještě nesklizené, poněvadž se zrání skrze chladné letní počasí velmi opozdilo...

Pojednou zavál prudký teplý vítr, sníh roztál a milý Bůh seslal chudým horalům pomoc v tom, že ještě nyní mohli krátce pod sněhovým příkrovem ležící polní plodiny během několika dní sklidit. Vysoušení ovšem ztěžovaly prodlužující noci a vlhký vzduch. Ale největší obavy zmizely, když za teplého počasí sníh roztál a zmizel úplně a všechny brambory byly šťastně sklizeny..."

Rok 1842 byl zase mimořádně suchý, brambory byly špatné a pro nedostatek krmiva byl vybíjen dobytek a prodáván hluboko pod cenou.

Zato rok 1843 podle farní kroniky "... obdařil hory deštěm až nadbytečně, takže nebyla jen skromná sklizeň, ale naopak, země vydala velice požehnanou úrodu. Všechny druhy obilí byly laciné a na všechny lidi se dostalo..."

Kronikář Hieronymus Brinke z Jedlové však k tomuto roku poznamenává: "Dne 8. října k večeru přišlo strašné povětří. Neobyčejně bouřlivý orkán ze západu strhl nám a Karlu Venclovi z čp. 34 střechy se stodol. V Dörflu (Víska) byl jeden kůň zabit bleskem."

K příštímu roku týž kronikář zapsal: "Dne 18. září byla průtrž mračen, která potrhala žitná pole, ležící len odplavila, strhala cesty v Jedlové a udělala je zcela nesjízdné. Na cestě z Huti ke kostelu na Jedlové jsou díry hluboké jako člověk."

V roce 1846 zase napáchala v Deštném mnoho škody povodeň. Od 22. ledna po pět dní tak silně pršelo, že Bělá i ostatní potoky se neobyčejně rozvodnily, poškodily mosty, strhaly a pryč odnesly lávky, vymlely louky a na mnoha místech je zanesly pískem a kamením.

V následujících letech se jako důsledek lijáků objevila jakási choroba brambor, ve zdejších horách prvně připomínaná již v roce 1845. Farář Feest o tom zaznamenal: "Onemocnění brambor v tomto deštivém roce řádilo tak strašlivě, že větší díl shnil v zemi, ostatní byly skvrnité a jen nepatrná část se dala použít.

Ze čtyř strychů zasázených brambor jsem sklidil jen šest strychů! K tomuto žalostnému stavu se přidružila všeobecně panující drahota. To při nedostatečných výdělcích vyvolalo mezi chudými obyvateli hor tak velkou nouzi, že nakonec nervová horečka mnoho lidí tak zlomila, že se odtud vystěhovali..."

Tato bramborová epidemie řádila ještě v roce 1849.

Některé zimy byly i na drsné horské poměry nezvykle mrazivé nebo bouřlivé a nadílka sněhu neobyčejně veliká. Zápis z pera faráře Feesta kupř. uvádí: "Od prosince 1849 do dubna 1850 za tuhé zimy na zdejších horách napadly takové spousty sněhu, že se v lese ani nedalo najít dříví srovnané do sáhů. Zvláště na pasekách museli do sněhu bodat tyčemi a dříví vyhrabávat. Okolo obydlí byly sněhové závěje, které ztěžovaly obyvatelům opuštění domova a potomní návrat, jakož i cesty z jedné vsi do druhé, což trvalo i několik dní.

Navzdory kruté zimě byl dostatek všech druhů obilí a mimořádná byla i jeho láce. Jenom maso bylo velmi drahé...

Dne 18. února 1853 přišla do zdejší končiny nenadálá bouřka s trojím, po sobě následujícím úderem blesku. Prošla beze škody, ale následky se ukázaly později velice tuhou zimou, která trvala až do velikonoc..."

Někdy počasí provádělo skutečné divy. Tak "zima v roce 1861 byla prý ve srovnání s jinými léty velice mírná. V měsících listopadu, prosinci a lednu spadlo jen málo sněhu, který v mimořádně teplém měsíci únoru zcela pohltily sluneční paprsky. Zato však tohoto roku nastalo mimořádné jaro. Sotva totiž v měsíci dubnu slunce osvobodilo zemi od jejího zimního šatu, mnoho pilných rolníků si pospíšilo a zaselo jarní osivo. Ale jak velké bylo jejich překvapení, když po jednom pěkném dnu se zima, sněhem a mrazem doprovázená, najednou vrátila zpět a trvala až do konce května! Osení však v průměru neutrpělo žádné škody.

Podobně jako zima, bylo také mimořádné léto. Vítr přihnal strašné krupobití, které 23. června změnilo tvář domova. Toto krupobití napáchalo veliké škody v přifařené obci Jedlové, z části také v Deštném a strašně potlouklo také v Kunštátě a Zdobnici ...", jak zapsal farář Václav Erychleb.

V roce 1867 zase udeřily mrazy ještě 24. a 25. května a obalily lesní stromy pořádnou námrazou. Zároveň napadlo ještě čtvrt lokte sněhu.

O ničivém orkánu, který 7. prosince 1868 přeletěl od západu nad střední Evropou, poznamenává jedlovská obecní kronika, že tato bouře napáchala nedozírné škody, poničila střechy a v lesích nadělala tolik polomů, že se je podařilo odstranit až po pěti letech. Podobná ničivá vichřice pak řádila také 27. října 1870.

Někdy si bouře vyžádala za obět i cenu nejvyšší - lidský život. Hieronymus Brinke zaznamenal: "...Během léta 1875 trvaly časté a těžké bouřky s údery blesků. Blesk zabil i dceru kostelníka Josefa Abela z čp. 36, sedící za stavem u Františka Peikera..."

V líčení živelních pohrom pokračuje Seidlova obecní jedlovská kronika: "... V sobotu před deštenskou poutí 1877 přišla průtrž mračen. Potoky se naplnily natolik, že jejich koryta nemohla pojmout dravé proudy, které vystoupily ze břehů. Bez ustání pršelo. Údolí s loukami se podobalo jezeru. Povodeň napáchala veliké škody na kulturách. Voda také pronikla do domů a zcela je zanesla bahnem. Na Horní Pláni stála voda na silnici na loket vysoko. Domy čp. 69 - 73 byly zaplaveny. Teprve v poledne voda opadla!"

Zvláště prudká a ničivá byla vichřice v roce 1880. Farář Erychleb líčí tehdejší události takto: "...Dne 29. května ve čtyři hodiny odpoledne přiletěla od jihozápadu větrná smršť s deštěm a krupobitím, která během desíti minut napáchala nesmírné škody. V Mnichové vichřice odnesla u myslivny přístřešek od studny, vyvrátila silnou lípu, stojící vedle stodoly Sebastiána Michla v Deštném čp. 43, u hřbitova stojící obecní stavení čp. 42 úplně zničila, na severní straně fary strhla velký kus střechy i s latěmi, smetla oba komíny, vytloukla téměř všechna okna - u fary 28, u kostela 10 okenních tabulek, přístřešek nad studnou zcela rozmetala a tak zničila, že zároveň zavalila i studnu vzadu na zahradě za farou. Vichřice odnesla jednotlivé kusy dřeva i dveře ke škole a na vedle ležící farní pole. Síla vichřice byla taková, že odnesla prkna a latě ze zničeného obecního stavení až na střechu věže, kterou rozbila a na níž potom tyto jednotlivé kusy dřeva pevně uvázly.

Orkán také odnesl se školy celou východní část střechy a málem i celý strop, takže řídící učitel se musel vystěhovat, protože škola se stala neobyvatelnou."

Zcela mimořádným přírodním úkazem však bylo zemětřesení dne 31. ledna 1883. Své osobní zážitky zaznamenal farář Erychleb takto: "...Když autor tohoto zápisu ležel na pohovce, uslyšel silný hřmot a pocítil i otřesy země. Když pohovka zapérovala, myslel, že se v kůlně sesypalo všechno dřevo. Byly dvě hodiny 35 minut odpoledne. V novinách pak byla uveřejněna zpráva o zemětřesení od Krkonoš až po jih k Rokytnici."

Další zemětřesení dne 11. června 1895, trvající jen několik vteřin, zaznamenal do školní kroniky v Sedloňově tehdejší řídící učitel Franz Swoboda.

Celý rok 1883 byl mimořádně bouřlivý a deštivý a v zimě roku 1887 bylo zase tolik sněhu, že sahal až po okna farního kostela v Deštném i kostela sv. Matouše na Jedlové. Ale ještě více sněhu napadlo v zimě roku 1888, prý nejvíce za posledních 20 let!

O sněhové vichřici v roce 1891 hovoří farní kronika v Deštném:

"... V noci z 9. na l0. ledna vypukla strašná bouře s prudkou sněhovou vichřicí, která na severní straně kostela vyrazila železnou okenní západku, prohnala se oknem, zanesla sníh až na hlavní oltář a srazila a poškodila obraz křížové cesty. Kostel byl tak zasypán sněhem, že dne 10. ledna nemohlo být o bohoslužbách ani řeči ..."

Další sněhové přívaly byly v zimě v roce 1892 a 1895.

"...Zatímco první polovina roku 1892 přešla ve znamení neustálých dešťů, druhá polovina byla pak mimořádně suchá, zvláště měsíce srpen, září a říjen byly velmi žhavé. Ta trocha ovsa, sena a otav pak způsobila v zimě velký nedostatek krmení. V shora uvedených měsících nebyla ve farní studni žádná voda a musela se nosit z čp. 58. Žito se ale v tomto roce všude vydařilo, takže jeho úroda byla lepší než v roce minulém."

Zatímco tedy v Deštném v roce 1893 panovalo sucho, zuřila v Sedloňově, tedy jen o několik kilometrů dále, podle školní kroniky dne 24. srpna strašlivá bouře s vichřicí a ničivým krupobitím.

Jak je tedy patrno, nebyl život v drsných horských podmínkách nikdy žádnou idylou!