autor Václav Matouš
Zdánlivě poklidný život v tiché horské odloučenosti
přinášel však s sebou také řadu lidských tragédií. Dřívější horalé
bývali povětšinou samotě sice uvyklí, ale mnohé labilnější povahy
nedokázaly tíhu osamění unést. A protože v pravý čas chyběla přátelská
ruka i dobré slovo, družily se k tragédiím, které přinášel tvrdý
běžný život i poměrně časté sebevraždy, u tehdejších zbožných obyvatel
tak překvapivé. Dochovalé staré kroniky Deštného a Jedlové nás od
roku 1816 do roku 1935 celkem informují o 21 případech různých tragických
úmrtí.
Jedlovský kronikář a písmák Hieronymus Brinke k roku
1819 zaznamenal, že 16. srpna se u Josefa Pohla oběsil mlynářský
tovaryš a " ....dne 14. listopadu 1821 oběsil se Antonín
Šír v sušárně Josefa Schramma. Byl pohřben v lese..."
K roku 1839 zapsal farář Karel Feest do farní kroniky
v Deštném: "...Zrovna v tomto roce přišla nešťastně o život
Karolína, manželka Antona Dörnera, chalupníka z Pasek (Brand) čp.
12, když vedla domů tažného vola, kterého si předtím vypůjčil její
bratr Josef Pohl z Vísky (Dörfel) čp. 1. Vůl, kterého zaháněla domů,
ji na louce u vrbiček již poblíž stavení trkl rohem tak nešťastně,
že jí probodl břicho. Nešťastnice se potom ještě zvedla ze země
a s vyhřezlými vnitřnostmi ušla 15 kroků do stavení rodič ů, kde
byla též zaopatřena. Za dva dny pak zemřela na zanícení střev. Zanechala
po sobě jedno dítě..."
V téže kronice také čteme: "...Dne 12. dubna
1840 na postní neděli byla v údolí blízko Vísky (Dörfel) proti Pastvinám
(Hüttenberg) nalezena mrtvola žebráka. Slavná rychnovská komise
pak zjistila, že k neštěstí došlo již před více týdny, kdy v tehdejší
vánici zmrzl. Po okolních úřadech bylo zahájeno pátrání, ale nikde
takové individuum nepohřešovali. Byl pochován na zdejším hřbitově..."
"Dne 10. prosince téhož roku vezl za tuhé
zimy Ignác Kohl, obyvatel z čp. 68, na ručních saních posbírané
dříví z lesa u Luisina Údolí. Když se odpoledne nevrátil, vyslaní
lidé ho hledali, ale marně. Nalezli ho až příštího rána, pod jeho
vlastními saněmi zmrzlého a udušeného. Zanechal po sobě zoufalou
vdovu s nezletilým dítětem.."
"Dne 25. listopadu 1845 v noci spáchal Josef
Michl obyvatel čp. 17 z Vísky (Dörfel), vdovec a otec tří nezletilých
dětí, pokus o sebevraždu. Nejprve ležel v bezvědomí na louce a potom
na zemi ve světnici v krvi, vytékající z rány na čele, kterou si
zasadil dřevařskou sekerou. Po několika hodinách, když přišel k
vědomí, byl zaopatřen svátostmi umírajících a za tři dny na následky
svého zranění zemřel..."
"... Dne 23. září roku 1847 byl za Luisiným
Údolím stranou cesty na okraji lesa nalezen mrtvý žebrák. Lesník
učinil oznámení a když komise nezjistila nic jiného než přirozenou
smrt, byl 27. září pochován na hřbitově v Jedlové a zůstal i po
provedeném pátrání neznámým..."
V "Kronice obce Jedlové" přinesl k roku
1889 Rudolf Seidel zprávy o čtyřech sebevraždách.
Dne 15. února se z neznámých důvodů v čp. 2 oběsil řeznický pomocník
Willibald Riesner, dne 3. června v pominutí smyslů se ve věku 86
let oběsil výminkář Anton Zeipelt z Jedlové čp. 51 a 20. července
zúčtovala se svým životem i Kateřina Rolečková z čp. 82, která se
rovněž oběsila. Zvláštním způsobem skončila svůj život dne 18. října
Anna Hartwichová, manželka tkalce z Jedlové čp. 36, která se v záchvatu
trudnomyslnosti vrhla na nůž pevně přišroubovaný v truhlářské hoblici
a probodla si srdce.
Dne 28. srpna 1906 se v Jedlové - Zákoutí zastřelil
z obavy před propukajícím šílenstvím tamní řídící učitel Julius
Havel.
Podle téže kroniky se 2. března 1912 z trudnomyslnosti
oběsil Ferdinand Liebich z Jedlové čp. 98.
Dne 4. září téhož roku se zase při epileptickém záchvatu,
při němž upadla na zem, udusila břemenem, které nesla na zádech,
Žofie Pilzová z čp. 115.
Ruku na sebe též 2. října 1913 vložil Josef Sprinz
z Luisina Údolí čp. 5, který se oběsil v lese. Kronikář Rudolf Seidel
u tohoto zápisu poznamenal: "Nebyl normální."
O sedmnáct let později, dne 23. června 1930 skončil
tímtéž způsobem v trudnomyslnosti i jeho bratr Karel Sprinz.
V lese se dne 15. srpna 1919 rovněž oběsil i Anton
Hartwich z čp. 48. Důvod: nervové zhroucení.
Dne 23. března 1920 byl na poli Severina Dörnera z
Jedlové čp. 82 nalezen zmrzlý hluchoněmý dělník, 41 letý František
Kohl z Jedlové čp. 109. Byl pohřešován již od 26. 12. minulého roku,
kdy se vracel od příbuzných z Kunštátu a ve sněhové bouři ho zastihla
bílá smrt. Nalezl ho Vilém Červinka z Jedlové čp. 81, kterého vylákalo
na pole veliké množství poletujících vran, od nichž a také od lišek
byla mrtvola ohlodána.
Dopravní nehodě, pro nás již neobvyklé, podlehl zemědělec
Josef Kohl z Jedlové, příbuzný výše jmenovaného Františka Kohla,
který jel 10. srpna 1924 do Rychnova nad Kněžnou. Uprostřed Antoniina
Údolí se kůň zalekl protijedoucího auta, odskočil - a kočí kůň i
vůz se zřítili z příkrého svahu. Josef Kohl příští den na následky
zranění skonal.
"Dne 18. února 1932 se dobrovolně rozloučil
se životem syn hostinské Kristýny Hartwichové Hans Jung. Zůstalo
hádankou, co přimělo nadějného mladého muže sáhnout po revolveru...",
zaznamenal o této tragédii jedlovský kronikář Seidel.
Z trudnomyslnosti a okamžitého pominutí smyslů zúčtoval
se životem ve své černé chvíli dne 9. prosince 1935 v lesíku u cesty
k tírně lnu v Zákoutí zemědělec Anton Krinke z čp. 14 v Jedlové.
Dnes jsou tyto smutné události již dávno zapomenuty
a jejich oběti spí svůj věčný sen. Jen na stránkách kronik zůstalo
několik stručných řádků jako jediná připomínka dávných tragédií.....
|