Poutní kaple blahoslavené Panny Marie v Dříši byla zbudována i vysvěcena v roce 1809. Nejstarší písemná zmínka o ní je zachycena v místní farní kronice k roku 1838 a pochází z pera P. Karla Feesta, devátého faráře v Deštném, který řídil tamní duchovní správu v letech 1836 - 1860. Ten v kapitole "Topografie Deštného" poznamenal, že v osadě Dříši (Wiederdriess) "...se nalézá dřevěná kaple Panny Marie s malou věžičkou a zvonkem..."

O založení kaple týž kněz v roce 1840 napsal, že žádné písemné doklady o jejím vzniku neexistují, "...jenom se tradicí dochovalo a jak vyprávěli staří lidé, upevnil někdo na vysoký smrk, pod nímž vyvěral pramen čerstvé a zdravé pitné vody, desku s mariánským obrazem. Obraz zde visel mnoho let. Lidé tu vykonávali pobožnost ke cti Bolestné Matky boží a prosili ji o ochranu a mocnou přímluvu. Místo u nynější kaple, kde vyvěral pramen, bylo sice oroubeno, ale během let jej každá povětrnostní změna stále víc narušovala, takže muselo být vzato do zvláštní péče a kostelníkem obedněno prkny. Konečně prudké větry smrk vyvrátily a obraz byl zavěšen na vedlejší strom, ale stále vydán všanc dešti a sněhu.

Tím obyvatelé Deštného, kteří obraz vždy uctívali a podporovali, dospěli k nábožnému rozhodnutí a požádali nejdůstojnější biskupskou konzistoř o povolení vybudovat kapli pod ochranou blahoslavené Panny Marie. Nejdůstojnější biskupský ordinariát po dotazech okolním duchovním vše dobře rozvážil a žádané povolení k výstavbě udělil. Osadníci tedy mohli začít s přípravou.

Zvláštní zásluhy si získali Andreas Liebich z čp. 24 a Antonín Baumgärtner z čp. 18, kteří k tomuto dílu značně přispěli penězi.

Listina, mocí které byli všichni obyvatelé obce zavázáni stavbě přispívat a konat zde práce, byla vystavena 1. června 1809...

Kaple byla postavena ze dřeva a pobita prkny. Je v ní malý oltář, na kterém je uprostřed dalších obrazů umístěn v zrcadlovém rámu již častěji zmíněný mariánský obraz. Stěny jsou ověšeny votivními obrazy, které ovšem nesnesou žádnou přísnou kritiku. Kaple má zvoničku vybavenou zvonkem Ave Maria. Zvonek, který pochází z kostelní věže, byl však vadný a prasklý a byl proto na náklady jednoho zbožného osadníka znovu přelit a pak zde zavěšen...

V roce 1809, na svátek narození Panny Marie [8.9.] byla kaple vysvěcena panem farářem Petrem Lašmanským, ale bez mešní licence.

Stále početněji sem v důvěře proudili lidé z blízka i daleka s rozmanitými prosbami a záležitostmi a k mariánskému obrazu pokládali oběť, každý podle svého nábožného přesvědčení. A tak konečně všechny výdaje, které se stavbou vznikly, byly nejenom úplně pokryty, ale byl vytvořen ještě zvláštní kapitál..."

Další zápis ve farní kronice učinil po roce 1905 na str. 398 farář v Deštném, osobní děkan Václav Erychleb: "...Uzavřená modlitební kaple jména sv. Anny je ze dřeva sbitou kaplí s oltářem, věžičkou, se zvonkem Ave a dřevěnou předsíňkou. Byla postavena ze zbožného úmyslu deštenskou obcí, která se také stará o její udržování na základě listiny z 1. června 1809. Kaple je vysvěcena. Jejím předchůdcem byla původně chatrč s mariánským obrazem u zdravé, čerstvé studánky... Na pravé straně pramene je ve zdi zasazen kámen s letopočtem 1750, který byl pravděpodobně zhotoven při prvním vyzdění studánky..."

Tento zápis je také jediný, který uvádí svatyňku jako kapli sv. Anny. Jak vpředu uvedeno, byla však kaple 8.9.1809 vysvěcena ke cti Panny Marie, ale jenom jako pouhá modlitební kaple.

"...V květnu 1866 byla vysoce důstojnou biskupskou konzistoří schválena tzv. Aulischova mešní nadace a následoval i oltářní kámen. Tímto listem byla dosavadní kaple jako modlitebna změněna na veřejnou mešní kapli... Na svátek svaté Anny roku 1866 byla zde vykonána první svatá mešní oběť, totiž slavnostní bohoslužba, když předtím za slavného procesí donesen z farního kostela do kaple posvěcený oltářní kámen..." A právě tato velkolepá církevní slavnost na den sv. Anny, t.j. 26.7., se stala zřejmě příčinou tohoto jinak neobvyklého dvojího pojmenování.

Dne 22.7.1870, na svátek sv. Marie Magdalény, byla při Mariánské kapli slavnostně vysvěcena křížová cesta, zhotovená sochařem I. Hartmannem z Olešnice nákladem 882 zl. 95 kr.

V roce 1893 byla křížová cesta upravena a položeno zde celkem 28 kamenných schodů. V příštím roce byly všechny obrazy jednotlivých zastavení pozlaceny.

Snímky patrně ze 20. až 30. let 20. století. Průčelí kaple dominuje rozměrný obraz, který zde visel až do její nedávné rekonstrukce. Na druhém obrázku vlevo je patrný obrys sochy Panny Marie umístěné naproti vchodu do kaple, vandalsky zničené po druhé světové válce. Značně poškozený obraz a podstatné části sochy jsou nyní deponovány v deštenském muzeu.

Kaple, jak bylo svrchu řečeno, získala z milodarů poutníků slušný kapitál, který již v roce 1840 dosáhl částky 1280 zl. k.m. a neustále vzrůstal. Peníze byly původně uloženy u vrchního úřadu v Rychnově nad Kněžnou a od roku 1869 bylo toto jmění předáno patronu kaple, t.j. obecnímu zastupitelstvu v Deštném.

Přehnané zvěsti o bohatství uloženém přímo v kapli byly asi příčinou jejího vyloupení v noci z 2. na 3. srpen 1840. Podle zápisu v kronice "...zloděj pravděpodobně vnikl dovnitř horním oknem přes kůr, který byl otevřen. Železnou pokladnu, zajištěnou dvěma visacími zámky... prorazil... a její obsah, přibližně 12 zl. v měďácích, byl zcela vyloupen, aniž by se ale ztratily nějaké jiné předměty..."

Ze zmíněného majetku kaple byly později hrazeny opravy a stavební úpravy i nákupy bohoslužebných předmětů a to nejen pro vlastní Mariánskou kapli, ale především pro farní kostel sv. Marie Magdaleny v Deštném a pro filiální kostel sv. Matouše v Jedlové. Peníze z milodarů poutníků tak sloužily potřebám celé farnosti.

Kupř. již v roce 1844 byl učiteli v Deštném vyměřen tzv. kongruální doplněk k platu ve výši 14 zl. 37 kr. s platností i pro příští léta z majetku Mariánské kaple a v roce 1846 byl z úroků kapitálu pořízen za 25 zl. k.m. do farního kostela červený mešní ornát, v příštím roce zase zakoupen za 17 zl. 40 kr. nový misál, u zlatníka Hrušky v Polici nad Metují byla téhož roku pozlacena za 22 zl. 16 kr. stará monstrance a za 25 zl. starý kalich. V roce 1854 náklady na novou venkovní omítku farního kostela uhradila obec také z majetku kaple. Rovněž i dvě kostelní korouhve, nebesa a ciborium pro farní kostel byly rovněž v roce 1856 zakoupeny z úroků kapitálu Mariánské kaple. Z téhož zdroje byl pro filiální kostel sv. Matouše v Jedlové zakoupen nový příkrov na máry. V roce 1856 uvolnil obecní úřad z prostředků kaple pro potřeby farnosti celkem 256 zl. 9 kr. V roce 1905, za děkana Václava Erychleba, uhradily úroky z majetku kaple polovinu nákladů na štafírování tří oltářů a za pozlacení kalicha, ciboria, pateny a nádobky na oleje - vše ve výši 500,- K.

Kaple byla během své existence vždy řádně udržována a prodělala též řadu stavebních úprav.

V roce 1874 byla na jižní straně přistavěna předsíň, používaná pak jako sakristie. O dva roky později byla kolem oltáře položena kamenná dlažba a v roce 1894 byla celá kaple vydlážděna pískovcovými deskami.

Na základě povolení c.k. okresního hejtmanství v Novém Městě nad Metují byly v roce 1878 zakoupeny pro kapli varhany se třemi rejstříky, které zhotovil, dopravil a postavil František Finger z Kunčiny Vsi za 135 zl.

Protože si hudebníci stěžovali, že je na chóru velká tma, byla zde v příštím roce proražena dvě kulatá okna.

V roce 1880 byla zvýšena a oplechována věžička.

Kupní smlouvou ze 7.9.1881 vykoupila deštenská obec za 20 zl. od manželů Antonína a Karolíny Schröterových, vlastníků hospodářství čp. 24 v Dříši 60 čtver. sáhů pozemku, na kterém byla kaple postavena a celý areál nechala důstojně upravit.

V létě roku 1883 byla svatyně omítnuta a nad vchodem zavěšen obraz Korunovace Panny Marie, který namaloval František Pohl, malíř z Deštného.

Roku 1891 byl interiér kaple vyzdoben dvěma sochami, sv. Anny a P. Marie a sv. Jáchyma, díly sochaře J. Runggaldiera z Grödenu v Tyrolích. Plastiky byly umístěny po obou stranách oltáře.

První světová válka neblaze postihla i tuto horskou svatyňku. Duchovní správa a obecní zastupitelstvo v Deštném byly v letech 1914 - 1917 nuceny upsat na válečné půjčky z majetku kaple značné finanční částky.

Při rekvírování zvonů pro válečné účely byl z Mariánské kaple v Dříši 14.10.1917 sňat a odvezen zvon o váze 39 kg, za nějž vojenská správa přiřkla náhradu 156,- K.

Když byly po válce ze sbírek osadníků pořízeny pro farní kostel nové zvony, byl jeden ze dvou starých zvonů, které vojenská správa kostelu ponechala "...určen pro kapli v Dříši. K tomuto účelu musela být zde zřízena nová a větší věžička. Při této příležitosti dostala kaple nový vnější vzhled a uvnitř byla mládeží z Dříše upravena, takže byla opět v pořádku. Dne 8. září, t.j. ve sváteční den kaple, byl zvon za doprovodu hasičské hudby převezen z farního kostela do Dříše..." Zde ale vydržel jen do druhé světové války, kdy byl nacisty zabaven pro válečné účely.

Poslední zápis, týkající se Mariánské kaple v Dříši, učinil do farní kroniky v roce 1956 administrátor P. Pavel Kopecký, když poznamenal, že za zesnulého faráře Josefa Volfa "...na Dříši byla vymalována poutní kaple Panny Marie..."

Dnešní fyzický stav kaple i celého bývalého poutního místa je katastrofální. Ztrouchnivělá kaple, do níž zatéká, hrozí zřícením, jednotlivá zastavení křížové cesty jsou pokácena a rozbita...

Před definitivní zkázou může dnes tento objekt zachránit jenom okamžitá citlivá generální oprava.

Kaple prošla po roce 1990 totální opravou. Výměna nahnilých částí rámové konstrukce přerostla v úplnou likvidaci původní plně dřevěné stavby a vybudování její zděné nápodoby na zcela nových základech - na původním půdorysu. Asi jedinou originální částí dnešní kaple jsou její věžičky, vrácené zpátky do nové konstrukce krovu.