Mezi zdejší pamětihodnosti také náleží i bývalá Mariánská kaple u lesního pramene v Deštném - Zákoutí, dnes rekreační objekt Vodáckého oddílu TJ Pardubice.

Kaple byla zbudována z odkazu Jindřicha Rolečka, profesora filozofie gymnázia ve Slaném, který se narodil 19. dubna 1856 v Jedlové čp. 82 a zemřel ve Slaném dne 12. prosince 1902.

Tehdejší farář v Deštném, osobní děkan a kozistoriální rada Václav Erychleb o tom do farní kroniky zaznamenal: "...Podnět k tomuto činu byl dán skutečností, že již dříve mnozí lidé zvláště v nedělní a sváteční dny putovali k prameni, pili z něho, na okolní smrky věšeli mariánské obrazy, modlili se před nimi a někteří dosáhli i vyslyšení svých proseb. Také zmíněný pan profesor rád vždy o prázdninách tento pramen vyhledával.

S povolením vysokého c.k. místodržitelství... byla v měsíci srpnu 1908 stavba této kaple zdejším stavitelem Ferdinandem Schröterem započata a do podzimu 1908 dovedena pod střechu. V roce 1909 byla stavba Mariánské kaple dokončena a za 50,- K do ní zakoupen ze šedivinské kaple oltář bez oltářního obrazu. Oltář přes zimu vyštafíroval za 120,- K pan Antonín Pohl z Dříše čp. 6. Současně v roce 1909 došlo k zaknihování a zabezpečení vlastnického práva kaple od hranic tzv. Bratrského lesa řečeného Arna, ve výměře 100 sáhů, neboli 360 m2...

Manželka zakladatele Emilie Rolečková darovala na oltář 240,- K a po její smrti v roce 1910 bylo z jejího odkazu pořízeno pro kapli vše potřebné - jako lampa, lustr a lavice. Oltář byl vyzdoben pěknými sochami sv. Jindřicha a sv. Emilie a prostor u kaple byl upraven. Oltářní sochy do výklenku darovala paní Otilie Holinská, choť fotografa z Náchoda, rozená Kadlíková z Jedlové. Zvonek nechal u jednoho broumovského slévače [Oktáv Winter, pozn. aut.] zhotovit pan Josef Hartwich, statkář a majitel s trojní výroby šindele z Jedlové čp. 87. Zvonek vážil bez koruny a srdce 49 kg, celkově pak 80 kg a stál 180,- K."

Kapli, které nebyla udělena mešní licence, slavnostně vysvětil dne 11. září 1910 děkan Václav Erychleb.

Přišla první světová válka a koncem zimy zazněl okolními lesy hlas zvonku naposledy. Podle protokolu z 12.3. téhož roku byl spolu se zvonem sv. Marie Magdaleny z farního kostela v Deštném vojenskými orgány zrekvírován pro válečné účely za náhradu 192,- K. Kdy byl po válce do kaple opatřen nový zvonek, farní kronika již neuvádí.

Pak na dlouhá léta jakékoliv zápisy o lesní kapli chybí, snad proto, že byla řádně udržována a zůstávala beze změny a nebylo tudíž ani o čem psát.

Až ve stručných heslovitých zápiscích administrátora P. Pavla Kopeckého je o posledních opravách kaple k r. 1959 poznamenáno:

"...Kaple byla vnitřně úplně zničena a vnějškově téměř. Byly spraveny rozštípané dveře a opatřeny patentním zámkem. Byl pořízen nový strop. Polovina střechy byla pokryta lepenkou, polovina nově vyspravena šindelem. Rozbité lavice byly spraveny a natřeny. Strop byl pobit lištami kolem. Pořízeno jedno nové okno a všechna natřena. Kaple byla vymalována. Oltářní výzdoby byly obnoveny. Na kusy rozbitý svatostánek byl spraven a natřen. Dva silně poškození andělé spraveni... Opravena křížová cesta, dva obrazy hodně poškozené. Vyspraven betonem oltářní schod a schody před kaplí. Proveden úklid a úpravy kolem (zasázeny stromky a keřový základ plotu i květiny). Soška Milostivé Madony je dosud v Olešnici na opravě již od roku 1953. Bylo urgováno její opravení..."

A to jsou také poslední zápisy farní kroniky v Deštném o lesní kapli Panny Marie jinak U studánky či U pramene v Zákoutí.

Ubíhala léta a téměř zapomenutá lesní kaple beznadějně chátrala. Až o vánocích roku 1966 si povšimli tohoto objektu členové Vodáckého oddílu TJ Pardubice, trávící v Deštném svoji dovolenou. Z jejich pozdější oddílové kroniky citujeme: "...Zima začala ten rok brzo... Lyžování bylo na novém prašanu skvělé a tak jsme pilně poznávali blízké i vzdálené okolí.

Při jedné z kratších vyjížděk narazili jsme v lese ve stráni přímo proti sjezdovce na opuštěnou kapli. Okna byla vytlučená, ve dveřích díra a střecha napůl spadlá. Samozřejmě, vlezli jme i dovnitř. Lavice ve dvou řadách jako v kostele, oltář, kropenka a stopy po pobytu potulných trampíků, to bylo vše, co jsme nalezli, kromě strašného nepořádku a zachovalých schodů do věžičky, kde zvonek už někdo ukradl.

Tu zimu navštívili jsme kapli ještě několikrát, až se zrodil NÁPAD: opuštěné kaple se ujmout a přebudovat ji na rekreační objekt.

Trocha počtů a ekonomie a odesíláme dopis. Nejprve na MNV Deštné, později na církevní referát ONV v Rychnově nad Kněžnou.

Odpověď přišla dříve než jsme očekávali a byla příznivá. Navštívili jsme ještě deštenského pana faráře, který nám byl také nakloněn a projednali s ním podmínky, za jakých můžeme kapli získat. Sepsali jsme návrh smlouvy..."

Ve svém dopise ze 7.4. t.r. pardubičtí vodáci - dnešní majitelé objektu, dále vzpomínají:

"...Díky iniciativě deštenského p. faráře P. Kopeckého proběhla všechna jednání o našem projektu velmi rychle a kladně a za několik týdnů nám předal klíč, i když objekt byl veřejně přístupný dveřmi či okny.

Ve smlouvě čl.3, potvrzené všemi orgány, je doslova uvedeno: Kaple je zděná neomítnutá stavba s kamennou podezdívkou rozměrů 6,60 x 8,50 m vnější míry, zbudovaná v roce 1909. Vnější zdivo i podezdívka jsou částečně narušeny povětrností. Okna i okenní rámy jsou vytlučeny, dveře mají vyraženy dvě dolní výplně. Vnitřní omítka je vlhká a opadaná. Šindelová krytina opravená lepenkou je zborcená a zetlelá, na několika místech jsou díry značného rozsahu, takže do objektu silně zatéká a prší. Asi šest podkrovních trámů je zetlelých a narušených červotočem. Strop nad oltářní apsidou je opadaný a prolomen, prkenný strop nad hlavní částí je promáčen. Dlažba je částečně propadlá a poškozená. Původní zařízení kaple, lavice a oltářní těleso je zničeno, takže je bezcenné. Zvon na zvonici není. Studánka v základech kaple je zanesena. Kaple byla několik let přístupná a nese stopy nežádoucího užívání libovolnou veřejností. Celkový stav objektu je v neuživatelném stavu a vyžaduje větší opravu nebo demolici.

Bylo nám uloženo, abychom provedli na objektu a jeho okolí nezbytné opravy, které jsou nutné k jeho zachování i když již neslouží původním náboženským účelům. Zavázali jsme se, že budeme opravený objekt užívat "řádným způsobem t.j. v souladu s platným právním řádem a s ohledem na náboženské cítění případných návštěvníků..." a zavázali jsme se, že na to upozorníme veřejnost vnější tabulkou, jejíž text stanoví p. farář. P. Kopecký vysvětlil obyvatelům celý případ dvakráte při kázání v kostele.

Bylo nám schváleno přizdění komínu, zabezpečení vchodu mříží, upevnění okenic, vybudování závětří před vchodem a přístěnku za objektem ve stráni, úprava okolí a odtoku studánky, vnitřní úpravy tak, aby objekt mohl sloužit novému rekreačnímu účelu...

Věnujeme trvale péči naší "kapličce" a jejímu okolí. Přilehlý pozemek má výměru 311 m2. Na objekt bylo několik pokusů o vloupání, případně byl poškozen povětrnostními vlivy. Prostranství a cesty byly několikrát poškozeny při těžbě dřeva, což jsme sami dali do pořádku.

Studánku čistíme každoročně, opatřili jsme ji uzávěrem a vybudovali přístup k výtoku, který jsme opravili. Kvalitu vody jsme několikrát dali zkontrolovat, protože ji pijí dospělí i děti a chodí si pro ni někteří občané. Voda je měkčí, než předepisují státní normy a je mírně radioaktivní. V okolí byl prováděn geologický průzkum zaměřený na uran, s kladným výsledkem. Pramen je v seznamu léčivých vod českých..."

Stavební úpravy byly zahájeny 2. března 1967 a v roce 1969 byla bývalá kaple již obyvatelná.
Dodejme jenom, že pardubičtí vodáci kromě nespočetného množství odpracovaných hodin investovali do rekonstrukce objektu do konce roku 1991 hodně přes 23.000,- Kčs.

A to je také celá historie bývalé lesní kaple Panny Marie v Deštném - Zákoutí.