Celkový pohled na Deštné s vévodícím kostelem sv. Marie Magdaleny, pohlednice z počátku 20.stol.

Fara v Deštném v Orlických horách se poprvé připomíná v popise diecéze pražské z let 1344 - 1350 jako jedna z 36 plebánií dobrušského děkanátu. Podací právo ke zdejšímu kostelu, tj. právo dosazování duchovního i právo a povinnosti patronátní, náleželo pánům z Dobrušky. Ještě v r. 1358 ustanovuje pan Sezema z Dobrušky po zemřelém knězi Mikulášovi plebánem v Deštném kněze Petra. Od r. 1361 však vykonávají toto právo opati cisterciáckého kláštera Svaté Pole (Sacer Campus) z dnešní obce Klášter nad Dědinou. Cisterciáci, kteří kolonizovali zdejší část Orlických hor, si pravděpodobně podrželi toto právo až do r. 1420, kdy byl klášter husity vyloupen a vypálen. Od r. 1494 do r. 1634 patřilo Deštné i s kostelním podacím právem k opočenskému panství Trčků z Lípy a od r. 1635 k panství černíkovickému, které v r. 1676 zakoupili hrabata z Kolovrat. Ti se tak stali na dobu 269 let i patrony zdejšího kostela. Od r. 1723, kdy byl k Deštnému přifařen jedlovský kostel sv. Matouše ze solnického panství, měly obě vrchnosti patronátní právo společné.

Z hlediska církevní organizace patřila původní plebánie v Deštném přímo k arcidiecézi pražské a nově založená fara k biskupství v Hradci Králové, zřízenému r. 1644. V rámci této diecéze pak fara příslušela k rychnovskému vikariátu a od 1.1.1882 k vikariátu opočenskému. Po odtržení českého pohraničí Německem v r. 1938 byl pro německou část diecéze vytvořen zvláštní generální vikariát v Trutnově, kam byla přičleněna i fara v Deštném.

O zániku staré plebánie a osudech i vzhledu původního kostelíka historické prameny nevypovídají. Jen v urbáři opočenského panství z r. 1598 se o zdejším kostele uvádí: "...V téže vsi jest kostel založení Marie Magdalény, k kterémužto žádných důchodů není, nežli co sami s sebe seberou, na kněze a kostel vynaloží..."

Zdejší farní kronika z r. 1838, která ale přejímá některé údaje ze staré, dnes neznámé pamětní knihy, zaznamenává, že Deštné bylo "...již v roce 1660 přifařeno k Bílému Újezdu... Věřící byli ke svému osvícení opatřeni kaplí nebo malým kostelíkem, který stával na hřbitově tam, kde nyní stojí márnice. Kostelík byl později povýšen na filiální kostel příslušející k Bílému Újezdu. Téměř čtyři hodiny cesty přicházel každou třetí neděli kněz k pobožnosti šířit tajemství svatého náboženství. Ale při velkých nepohodách a zejména v zimě za hlubokého sněhu a drsného bouřlivého počasí, byl pro kněze tento filiální kostel téměř nedostupný... Dřevěný kostelík ztrouchnivěl a nakonec již zvětšenému počtu obyvatel nevyhovoval, takže bylo rozhodnuto o jeho přestavbě v nynější kamenný kostel i o založení samostatného farního beneficia..."

Sousoší Svaté Rodiny se sv. Jáchymem a Annou se nachází uprostřed travnatého prostranství před kostelem, zhruba v místech staré fary. Bylo sem přemístěno od východní kostelní zdi, když se (? v 70. letech 20. stol.) stalo překážkou při rozšiřování silnice.

Vznik nové farnosti schválil královéhradecký biskup Tobiáš Jan Becker svým instrumentem z 20.9.1706. Patron zdejšího kostela Norbert Leopold Libštejnský hrabě z Kolovrat, majitel panství Rychnova, Černíkovic, Borohrádku a Vamberka, nadační listinou z téhož dne zajistil novému faráři, jímž byl jmenován prozatímní duchovní správce P. Wolfgang Schmidel, potřebné materiální zajištění.

K nové duchovní správě byly přifařeny tyto tehdejší osady: Deštné (Deschney), Dříš (Wiederdriess), Kout (Stiefwinkel), Paseka (Brand), Víska (Dörfel), Pastviny (Hüttenberg), Zákoutí (Hinterwinkel), Mnichová (Michowy) a z panství solnického v roce 1723 Jedlová (Tanndorf, dříve Tannwald) a v r. 1828 nově založená osada Luisino Údolí (Luisenthal).

Základní kámen k nové svatyni položil dne 12.10.1720 jménem královéhradeckého generálního vikáře P. Tobiáše Josefa Neumanna farář Schmidel. Dále kronika poznamenává, že "...skrze různé příčiny a nám již neznámé poměry, byla stavba teprve po šesti letech přivedena v celé výstavné kráse ke svému závěru. Stavbu provedl ctihodný pan stavitel Leopold Ritzer, měšťan z Chrudimi.

Dne 29. září 1726 nastal konečně slavnostní a farníky po dlouhé a namáhavé práci toužebně očekávaný sváteční den, kdy byl kostel, vystavěný pod ochranou a přímluvou sv. Marie Magdaleny, kajícnice, druhým farářem, vysoce důstojným pánem Ignácem Františkem Peikrem z Rychnova v Čechách v kraji královéhradeckém, slavnostně vysvěcen."

Chrámová výzdoba byla pořizována postupně a mnohé bylo sem zřejmě přeneseno také ze starého dřevěného kostela. V r. 1761 byla ze sbírek mezi farníky pořízena kazatelna a v r. 1763 u varhanáře Karla Katzera v Králíkách nové varhany, rovněž z darů osadníků.

Ze dvou kostelních věží, které měly původně jiný vzhled a do dnešní podoby byly přestavěny v r. 1844, zvaly věřící k bohoslužbám dva zvony, pocházející také ještě ze starého kostela. Starší zvon nesl český nápis: "Tento swon leta Panie 1542 ul[it] MDXLII." Druhý byl označen latinským textem, který v českém překladu zněl: "V roce 1601 nechala obec Deštné odlít tento zvon pro svůj kostel Marie Magdaleny. Matouš Postler, rychtář, Jan Obst, Matouš Siehe, dobrodinci, Jiří Köhler, sklářský mistr." Na malé věži byl umístěn sanktusní zvonek, nově přelitý v r. 1841. K nim přibyl později zvon o váze 410 kg, zasvěcený sv. Marii Magdaleně, který v lednu 1875 praskl a byl přelit Josefem Schneiderem, zvonařem v Hradci Králové.

Tyto zvony byly za 1. světové války zrekvírovány pro válečné účely. Zachován zůstal jen zvon z r. 1542.

Náhradou za zrekvírované zvony byly v r. 1923 pořízeny ze sbírky mezi osadníky u broumovského zvonaře Oktáva Wintera čtyři nové zvony pokřtěné ke cti sv. Marie Magdaleny, sv. Ferdinanda a sv. Floriána spolu se zvonkem Ave Maria, za celkovou částku 21.445,- Kč. Zvon sv. Ferdinanda pořídil na vlastní náklad místní stavitel Ferdinand Schröter.

Dne 15.8.1923 byly nové zvony slavnostně vysvěceny a zavěšeny do věží. Starý zvon byl přemístěn do kaple v Dříši a zvonek Ave Maria do kaple v Zákoutí.

Všechny tyto zvony krom zvonku Ave, byly za 2. světové války zabaveny pro zbrojní účely.

Ani bohoslužebné předměty nezůstaly ušetřeny podobného osudu. Za napoleonských válek si prázdná státní pokladna v zoufalé finanční situaci vypomáhala konfiskací chrámového stříbra. V r. 1810 byla kostelu odebrána monstrance, kalichy a ciborium v celkové váze 4 liber 10 lotů a kventlíku, tj. 2,42 kg stříbra. Pro chrám byly tyto bohoslužebné předměty znovu opatřeny až v pozdějších letech.

Noční pohled na farní kostel sv. Marie Magdaleny

V r. 1818 měl kostel namále. Ve farní kronice je zapsáno: "V roce 1818 udeřil blesk do věže deštenského farního chrámu a skrz ní i do vnitřku kostela, který se ihned zahalil kouřem a dýmem. Na hlavním oltáři sv. Magdaleny roztavil všechno zlacení, ale nezapálil..."

Podruhé hrozilo kostelu vážné nebezpečí 9.2.1930, kdy v ranních hodinách vyhořela stará farní budova téměř do základů. Jen spousty sněhu na kostelní střeše a obětavost místních hasičů zachránily chrám před zkázou.

V r. 1873 byly na severní věž kostela pořízeny u mistra Josefa Bernarda z Chudoby v Kladsku nové věžní hodiny. Potřebná částka 337 zl. 57 kr. rak. měny byla zajištěna veřejnou sbírkou. Tyto hodiny sloužily až do r. 1921, kdy obec zakoupila u firmy Thöndel v Novém Městě na Moravě nové věžní hodiny za 6.000,- Kč. Jen bicí zařízení a ciferník byly ponechány z původních hodin. Potřebné peníze byly i v tomto případě sebrány dům od domu.

V letech 1839 a 1847 byla přeložena střecha a r. 1854 byl kostel zvenku znovu nahozen a stavebně upraven i jeho interiér. V červenci téhož roku místní malíř František Pohl ozdobil chrám nástropními malbami ze života patronky kostela sv. Marie Magdaleny. Další úpravy interiéru probíhaly v letech 1877 - 1880 za faráře Václava Erychleba, kdy byly postupně upraveny a vyzdobeny oltáře, varhany, lustry i ostatní inventář. Za tohoto neúnavného duchovního správce byla v r. 1906 na kostele nově pokryta střecha, natřeny kostelní lavice, upraven prostor na kůru, pořízen nový sakristijní zvonek a pozlaceny bohoslužebné předměty.

V r. 1911 byl na všechny tři věže instalován hromosvod.

I v dalších letech byl chrám vzorně udržován i když se už o větší stavební úpravy nejednalo. V letech 1956 - 1961 za administrátora P. Pavla Kopeckého byl interiér kostela za nesmírných obtíží znovu důstojně upraven. v r. 1959 byl mj. opraven i betlém, jehož figury byly znovu nabarveny. Toto vše bylo vykonáno za bezprostřední spolupráce farníků.

Deštenská obecní kronika připomíná úpravy parčíku před kostelem prováděné na počátku 60. let, výměnu poloviny šindelové střechy v roce 1963 a v roce 1972 generální opravu střechy provedenou nákladem 50.000 Kčs.

V r. 1992 byla provedena již tolik potřebná celková generální oprava kostela, při níž byla v chrámové lodi položena nová podlaha, pořízeny vnější a částečně i vnitřní nátěry stěn, vyměněny dveře i okna, opraveno vstupní schodiště, kolem celé chrámové budovy zřízeno odvodnění, na hřbitově opravena márnice a provedeny další nezbytné práce. Hřbitovní zeď byla nově přezděna již v r. 1991.

Pohled z podloubí hotelu Area, foto R.Z.

Dne 12.9.1992 královéhradecký biskup Msgre Karel Otčenášek obnovenou svatyni znovu slavnostně vysvětil. V roce 1993 byla dokončena i úprava okolí kostela.

Je nutno rovněž připomenout, že v podzemí chrámu na dosud neznámém místě, pravděpodobně ale pod kněžištěm a s přístupem ze sakristie, je ukryta krypta, v níž bývali až do josefinských reforem pohřbíváni zdejší kněží.

Na pravé straně chrámové předsíně je umístěn náhrobní kámen se jmény prvních dvou zdejších farářů P. Wolfganga Schmidela (+1725) a P. Ignáce Frant. Xav. Peikera (+1735). Latinský nápis, místy již špatně čitelný, skrývá v sobě tzv. chronogram, tvořený zvýšenými písmeny. Ta jsou zároveň římskými číslicemi, jejichž součet dává letopočet.

V latinském přehledu duchovních správců farní kronika u farářů Peikera a P. Ignáce Franze (+1772) výslovně uvádí: "...in Ecclesia sepultus", tedy ...pochován v kostele. Kolik mrtvých těl je zde skutečně uloženo, není však známo.

Rovněž neznáme ani přesné místo posledního odpočinku sklářského mistra Jakuba Seewalda, jehož náhrobní kámen je umístěn proti náhrobníku zmíněných kněží. Na kameni je vytesán tento německý epitaf s chronogramem: "HIer Ist begraben Der seLIge Herr IaCob SeVaL GLasMeIster", tj: Zde je pochován zesnulý Jakub Seval (spr. Seewald), sklářský mistr." Chronogram tvoří zvýšená písmena (zde v textu zvýrazněná podtržením), která jsou zároveň číslicemi: 1+1+500+50+1+1+100+5+50+50+1000+1=1760.

Při zdejším chrámu od znovuzřízení fary v r. 1706 působili tito nám známí duchovní správcové a kaplani:
1/ Wolfgang Schmiedel, narozen v Dešenici na Plzeňsku, 1704 - 1706 prozatímní administrátor, 1706 - 1725 farář. Zemřel v Deštném 15.1.1725 a je pohřben v kostele.
2/ Ignác František Peiker, narozen v Rychnově n.Kn., 1725 - 1735 farář, zemřel v Deštném 20.5.1735. Je pochován v kostele.
3/ František Leder, narozen v Letohradě (Kyšperk), 1735 - 1763 farář.
4/ Ignác Franz, narozen 1713 v Rochlicích u Trutnova, 1764 - 1772 farář, zemřel 26.11.1772 v Deštném a je pochován v kostele.
5/ Josef Kada, narozen 1747 v Novém Bydžově, 1773 - 1799 farář. Zemřel 1.3.1799. Je pochován na hřbitově v Deštném.
6/ Václav Záhorský, narozen v Nové Pace. 1799 - 1807 farář. Pak přeložen do Dobřan.
7/ Petr Lašmanský, narozen 1753 v Rychnově n.Kn. 1807 - 1818 farář. Zemřel 23.3.1818 v Deštném, kde je též na hřbitově pochován.
8/ Ignác Polz, narozen 1768 v Heřmanicích, 1818 - 1836 farář. Zemřel 19.3.1836 v Deštném, kde je na hřbitově pochován.
9/ Karel Feest, narozen 1789 ve Zlaté Olešnici na Trutnovsku. Farářem v l. 1836 - 1860. Roku 1838 založil zdejší farní kroniku. Zemřel v Deštném 8.5.1860 a je pochován na zdejším hřbitově. Pomáhali mu kaplani František Pišl (1838 - 1849) a Jan Balcar (1849).
10/ Václav Erychleb, narozen v Rychnově n.Kn., farářem 1860 - 1913. Za zásluhy povýšen na osob. děkana, čest. konzistorního radu a biskup. notáře. R. 1898 vyznamenán čest. medailí za čtyřicetileté věrné služby, r. 1901 císař. Zlatým záslužným křížem s korunou a r. 1907 papežským křížem. R. 1913 odešel na odpočinek do Rychnova n.Kn. V duchovní správě mu pomáhali tito kaplani: Jindřich Jakubička (1890 - 1894), Josef Stanislav (1894 - 1897), Alois Horák (1897 - 1898), Vincenc Ciner (1898 - 1899), Josef Scheitz (1899 - 1902), Jan Vašíček (1902 - 1904), František Franc (1904 - 1906), Josef Tuček (1906 - 1910), Josef Bičiště (1910 - 1911), Ignác Široký (1911 - 1912), Jindřich Laš (1912).
11/ Jindřich Schwarz, 1913 - 1914 administrátor.
12/ Josef Bičiště, 1914 farář. Dne 11.12. téhož roku musel jako záložní kurát II. tř. nastoupit do války.
13/ Rudolf Neumann, 1914 - 1916 administrátor.
14/ Viktor Bibus, 1916 - 1917 administrátor.
15/ Rudolf Neumann, narozen 13.3.1889 v Rochlicích. V letech 1914 - 1916 a 1917 - 1920 administrátor, 1920 - 1928 farář. Zemřel 26.9.1928 v Deštném, kde je též pochován.
16/ Viktor Bibus, narozen 8.8.1888 v Lanškrouně. Opět administrátorem r. 1928. Zemřel jako administrátor v Těchoníně 2.12.1930.
17/ Vilém Selinger, narozen 5.7.1896 v Königshanu u Trutnova, administrátor 1929. Zemřel jako farář ve Chvalči u Trutnova 12.4.1937.
18/ Rudolf Kluge, narozen 22.8.1903 v Krumlově. Zdejším administrátorem 1929 - 1935, farářem 1936 - 1938. Kvůli zranění v r. 1937 na zdejší beneficium rezignoval a r. 1938 odešel jako administrátor do Michelsdorfu u Lanškrouna. Po dobu jeho nemoci faru administroval administrátor ze Sedloňova František Vihan (1937) a Rudolf Tauchman z Malé Borovnice u Nové Paky (1937 - 1938).
19/ Viktor Kunc, narozen 1909 v Rudolticích, 1938 - 1939 administrátor. Pronásledován nacisty. Měl zakázáno vyučovat na území Sudet, které musel r. 1939 na příkaz gestapa do 48 hodin opustit. Odešel jako administrátor do Štoků u Polné.
20/ Alois Schubert, narozen 19.7.1913 v Bernarticích. Ze Sedloňova administroval zdejší farnost 1939 - 1941.
21/ Josef Volf, narozen 17.3.1896 v Rovném. Farářem 1941 - 1956, zemřel 19.2.1956 v Deštném, kde je též pochován. Jeho kázání byla kontrolována německým četnictvem.
22/ Jaroslav Čechlovský, narozen 24.4.1922 v Zaječicích u Chrudimi. Administrátorem 1956, přeložen do Křesetic. Nyní na odpočinku v Charitativním domově pro kněze v Moravci (okr. Žďár nad Sázavou)
23/ Pavel Kopecký, narozen 6.3.1922 v Mistrovicích u Žamberka. Zdejším administrátorem 1956 - 1970, pak přeložen do Borohrádku. Žije na odpočinku v Častolovicích.
24/ Václav Rosenberg, narodil se 21.11.1913 v Bylnici. 1970 - 1984 administrátor. Zemřel 16.3.1984 v Deštném kde je též pochován. Byl posledním duchovním správcem bydlícím na zdejší faře.
25/ Miloslav Šiffel, narozen 14.9.1954 v Červené Vodě. V l. 1984 - 1989 administroval zdejší farnost ze Sedloňova. Přeložen do Chocně
26/ Ludvík Pfeifer. Jako administrátor v Sedloňově spravoval v l. 1989 - 1993 též zdejší farnost.
27/ Pavel Rousek, narozen 27.8.1953 v Opočně. Zdejším administrátorem byl jmenován r. 1993.